„Jakou ošklivou ženu si tvůj syn přivedl, jakou opici,“ řekly ženy

Olga se vrátila do svého rodného města, které opustila pouze pro to, aby mohla jít na svatbu svého syna. Zůstala jen pár dní jako host a další dva dny byla na cestách. Vrátila se domů šťastná, její syn Lukáš si dobře vybral a ona viděla, jaká láska mezi mladými lidmi panuje.

Žena žila v malé osadě. Všechny zprávy se mezi lidmi šíří rychle a už druhý den se Paulína, její sousedka, běžela vyptávat.

„Jaká je, jak vypadá?“ zeptala se.

Syn Paulíny jezdil do města a navštěvoval ji jen zřídka, při každé příležitosti se chlubila, jak se mu daří, jakou má dobrou práci a jak je ve městě váženým mužem. Své matce však příliš nepomáhal, a tak se ráda vměšovala do cizích záležitostí.

„Bylo na svatbě hodně lidí?“ zeptala se sousedka.

„Žádná veliká svatba to nebyla, byla poměrně skromná,“ odpověděla Olga.

„Naše svatba byla nóbl, v nejlepší restauraci, je to jen jednou za život!“ pochlubila se Paulína.

„Ještě jsi ani nebyla na jeho svatbě a tvůj Viktor je už rozvedený,“ vyřkla Olga a zavrtěla hlavou.

Paulína začala svého syna opět chválit. Vždy jsou všichni lidé spatné a pouze její syn je ten nejlepší. Jenomže syn Olgy byl námořník a odsloužil si 5 let v armádě. A syn Paulíny utekl z armády do města a věnoval se prodeji věcí někde na trzích. Ale pro každého je vhodné něco jiné, každá matka chrání své děti. Olga byla na svého syna prostě pyšná, před nikým se nechlubila a ostatní nesoudila.

Čas plynul, Lukášovi už skončila v práci smlouva a vrátil se s manželkou do rodné země. Nyní chtěl žít v klidném prostředí se svou rodinou. Matka s radostí čekala na svého syna a snachu.

Připravovala se na setkání, radostně pobíhala po obchodech a nakupovala jídlo na slavnostní stůl. Paulína se závistivě dívala a prosila ji o návštěvu, chtěla by vidět její snachu, ale Olga ji požádala, aby počkala na její návštěvu. „Nechte děti odpočinout a usadit se z cesty. Celý den jezdí vlakem a pak autobusem. Myslíte si, že mají zájem se na vás podívat?“ Stará žena se otřela.

Paulína však navzdory nesouhlasu své sousedky přesto večer přišla k nim domů. „Nechej je uklidnit se a dobře se vyspat.“ No Paulína zalhala: „Chtěla jsem udělat palačinky, došla nám mouka“ a vešla dovnitř.

„Teto Paulíno, pojďte dál,“ vyzval ji Lukáš. „Pojďte si s námi dát maminčiny koláče a já vám představím svou ženu Marcelu.“

Mladý muž pohostinně pozval sousedku dovnitř a ta už nastražila uši, když uslyšela své jméno. Když vstoupila, okamžitě zaváhala a vyděšeně se podívala na Lukášovu ženu. Ta dívka nebyla jen obyčejná a nepříliš výrazná, jak jí říkala Olga, ale horší, než si kdokoli dokázal představit. Byla očividně neatraktivní, špatně stavěná, i když Lukáš byl pohledný a nadprůměrně vysoký. A pak tu byla velká jizva na Marcelině tváři.

Paulína nic neřekla, jen se podívala na svou přítelkyni a ta, jako by se nic nedělo, dala na stůl další nádobí, jako by si nevšimla, do jakých problémů se její syn dostal. Olga byla šťastná za své děti. Po příjezdu domů si mladí lidé okamžitě začali hledat práci. Lukáš se nechal zaměstnat jako mechanik na farmě, a Marcela jako lékařská asistentka. Dobré je, že po zdravotnickém personálu je stále poptávka, zejména ve veřejných institucích. Mladí lidé raději hledají lépe placenou práci a stěhují se do velkých měst, kde je více příležitostí. Oni se však rozhodli zůstat v Lukášově rodné vesnici – ve vlastním domě, na klidném místě, oba jsou pracovití lidé, zvyklí na tvrdou práci.

Jednou stála Olga v obchodě a Paulína k ní přistoupila a začala jí šeptat: „Jeho žena byla ošklivá jako sama smrt, byla to opice. Porodí stejný druh dětí, přemýšlej o tom. Řekni svému Lukášovi, ať jí nechá, dokud není pozdě.“ „Nebuď hloupá. Proč by měli, když je všechno v pořádku? Všichni vidíme na druhých to, čím jsme se sami provinili. Vidíš jen to, co je navenek, neobtěžuješ se podívat dovnitř,“ odpověděla Olga s klidem. „Nebudu poslouchat tvoje myšlenky, pokud je vše v pořádku, to je hlavní.“

Marcela si ale navzdory svému odpudivému vzhledu brzy získala důvěru obyvatel vesnice. Byla pohotová a dobře se vyznala ve své práci. Dokonce i Paulína se k ní jednou dostala. Překvapivě jí vyléčila záda a předepsala správné pilulky. Ale sousedka přesto nevěřila v poctivost dívky, myslela si, že to byla nehoda, která pomohla, a každý lékař mohl stejně dobře předepsat léčbu. Stále hledala něco, za co by jí mohla obvinit.

Ale Olga si s Marcelou rozuměla. Dívka byla poddajná, vždy poslouchala svého manžela a ke své tchyni se chovala s úctou. Existují lidé, kteří září zevnitř a jejich vady na vzhledu si nikdo nevšimne, takovým člověkem byla právě Marcela. Nikdy nikomu neodmítla pomoc a mela dobré srdce. Každý přichází na tento svět s určitým cílem a po splnění své povinnosti odchází dál. Díky takovým lidem, kteří v člověku vidí jeho duši, našla Marcela navzdory svému znetvořenému obličeji své ženské štěstí a spojila svůj život s medicínou, aby pomáhala ostatním.

PSALI JSME: „PŘEKONÁNÍ TĚŽKÝCH ČASŮ NENÍ ZÁSLUHA VLÁDY“: SOCIOLOG JAN HERZMANN OBJASNIL, V ČEM LEŽÍ ZVLÁŠTNOST REAKCI ČECHŮ NA COVID

PŘIPOMÍNÁME: ŽILA JSEM DO SVÝCH 54 LET BEZ DĚTÍ: „VŠICHNI ŘÍKALI, ŽE TOHO BUDU LITOVAT, ALE MNĚ TO VYHOVUJE“