Jak ženu v porodnici spletly s nezletilou a pomlouvali jí

Je mi dvacet šest let, ale vypadám mnohem mladší. Jsem jen malá a hubená. Ve 37. týdnu těhotenství jsem byla přijata do porodnice: hrozil předčasný porod a lékaři se rozhodli přijmout preventivní opatření. Byla jsem umístěna do porodnice. Dvakrát denně jsem si chodila na sesternu měřit krevní tlak.

Hned druhý den jsem si všimla, že se na mě ženy ve vedlejší místnosti dívají velmi divně a začínají si šeptat. Vůbec se mi to nelíbilo. Poprvé jsem mlčela, ale druhý den se to stalo znovu. Rozhodla jsem se zjistit, co se děje.

Ukázalo se, že ty ženy o mně celou dobu mluvily. Mysleli si, že je mi teprve 16 let a jsem svobodná matka. Ani se neobtěžovali zeptat sestry, kolik mi je vlastně let. Ne! Právě o mně začali mluvit.

A když jsem se zeptala, o co jde, začali mě vzdělávat a učit mě o životě. Jedna z nich řekla:

– Nebojíš se, že budeš mít dítě? Je mi 22 let a bojím se: prostě nevím, jak to zvládnu.

Druhá žena ji podpořila:

– Je mi 24 let a taky si nejsem jistá, jestli to zvládnu, a ty sama jsi ještě dítě – jak můžeš rodit?

Tak jsem se rozhodla říct jim pravdu. Řekla jsem:

– Nebojím se. Tohle bude moje druhé dítě.

Ženy měly oči velké jako pět kopějek. Několik minut o tom přemýšleli a pak začali mluvit všechny najednou:

– Zbláznil ses? První dítě jsi měla v patnácti a druhé budeš mít v šestnácti? Co děláš se svým životem? Jak zvládáš dvě malé děti? Co dělají tvoji rodiče? Jak je chceš vychovávat? Za jaké peníze?

A tak dále. Stála jsem, poslouchala je a přemýšlela o tom, jaké mám štěstí, že mi je 26, a ne 16. V opačném případě můžete po poslechu takových žen dělat různé hlouposti. Rozhodla jsem se, že ženy předběhnu, a řekla jsem:

– Mému nejstaršímu dítěti – chlapci – je už pět let!

Tato zpráva uvedla ženy do vytržení. Nyní mlčeli déle. Zřejmě se snažili v duchu počítat: kdy jsem měla první dítě? Ukázalo se – že v 11!

Podívala jsem se na jejich zkřivené tváře a řekla:

– Uvolněte se, jinak budete mít dítě dřív, než se nadějete. Je mi 26 let, jsem vdaná. A daří se mi dobře!

Otočila jsem se a vrátila se do svého pokoje. To jim patří! Nesuďte druhé lidi, nepleťte se jim do života svými radami a morálními poučkami. Zjistěte, jak se věci mají, a nepomlouvejte tam, kde vás o to nikdo nežádá!

PSALI JSME: „VYCHOVÁVÁM OPRAVDOVÉHO MUŽE,“ TO JE REPLIKA, KTEROU MATKA ZAVŘELA PUSU VŠEM V AUTOBUSU

PŘIPOMÍNÁME: LÉKAŘI Z PORODNICE ŽENĚ OZNÁMILI, ŽE PORODILA HOLČIČKU. ALE VRÁTILA SE DOMŮ S CHLAPCEM V NÁRUČÍ