„Jak jsi mohla. Kde mohu získat takové peníze,“ křičel muž. „Bude ti to jedno, ale já budu nucen vracet dluhy“

Když byla Lena v 8. třídě, v její rodině se objevil malý bratr. Jejich věkový rozdíl je 15 let. Dívka na své rodiče nikdy nežárlila, zejména proto, že jí její rodina nevěnovala mnoho pozornosti.

Lena pomáhala své matce starat se o malého bratra. Koupala, chodila na procházky, přebalovala ho a studovala velmi dobře, ale nikdo si toho nevšímal. Rodiče si také nevšímali vyžehleného oblečení, umytého nádobí a převlečeného miminka.

„Tak by to mělo být. Dcera je první pomocnice. Ty i o nás ve staří budeš pečovat. Alexej to je jiná věc. Syn to je kariéra, uskutečnění a naděje. A jako starší sestra mu vždy musíš pomáhat. To je tvoje povinnost,“ říkal otec.

Tak Lena absolvovala vysokou školu, našla si práci, vdala se a porodila syna. Ale muž si také nevšímal uklizeného bytu, ani chutného jídla, ani toho, co Lena začala vydělávat víc než on.

„Všechny ženy se starají o svou rodinu. Nežil bych s tebou, kdybys byla jiná,“ říkal manžel.

Otec zemřel, bratr vyrostl a matka onemocněla.

„Musíš pomáhat svému bratrovi, musíš zaplatit za jeho studium. Nemám kde vzít peníze a ty jsi starší sestra. To je tvoje povinnost,“ volala matka.

A Lena pomáhala a platila. A o víkendu žena místo odpočinku přicházela do bytu, kde dříve bydlela, a připravovala jídlo, uklízela bratrův pokoj a nakupovala potraviny.

„A kdo by to měl dělat? Mysleli jsme, že dcera by měla pomáhat rodičům. Mám malý důchod a Alexey toho tolik potřebuje,“ naříkala matka.

A pak se Lena vracela domů a opakovala všechno, co právě dělala, protože je manželka a musí vařit, uklízet, nakupovat.

A o několik let později pomohla svému bratrovi získat práci. A už platila úvěr na vzdělání svého syna.

A pak se Lena začala unavovat a hubnout. Ale nemohla se zastavit, protože „musí“. Ale když jí lékaři řekli diagnózu a stadium, bylo příliš pozdě na léčbu, i když to bylo možné zkusit, ale bylo to velmi drahé.

„Kde dostanu takové peníze? Měla sis všimnout, že s tebou něco není v pořádku. Vyhodit takové peníze a co? A pokud to nepomůže? Bude ti to jedno, ale já budu nucen vracet dluhy,“ křičel manžel.

„Budu se ženit, tak se drž,“ řekl bratr.

„A jak budu žít? Bude o mě snacha pečovat? Za všechno můžeš sama. Sobecká. Měla sis všimnout dříve, že s tebou něco není v pořádku,“ křičela matka.

„Musíš, musíš, musíš,“ slyšela Lena. A jen syn, když zjistil, co se jí stalo a kolik peněz potřebuje, odešel z univerzity a vrátil peníze za studium. A pak si našel práci. Lena se začala léčit. A pomohlo to. A spolu s nemocí spadla i veškerá její povinnost.

A pronajala si byt, opustila manžela a pak prodala svůj byt a rozdělila peníze na tři části. Ona a syn si vzali hypotéky a koupili si byty a muž utratil své peníze a vrátil se žít ke starým rodičům. A její matka žije se synem a jeho rodinou a pravidelně volá Leně a připomíná jí její povinnost. Bratra vyhodili z práce.

A teď je z ní špatná dcera, špatná manželka a špatná sestra.

Ale Lena, poprvé v životě, v teméř šedesát let, nic nemusí. Je téměř mladá, téměř zdravá a má dobrého syna. Bylo by dobré zapomenout na věčnou povinnost dříve, ale lépe pozdě než nikdy.

PSALI JSME: KOLEGA MÉHO MANŽELA PŘIŠEL KE MNĚ DO PORODNICE A ŘEKL, ŽE NYNÍ JEHO MANŽELKA ŽIJE S MÝM MUŽEM V NAŠEM BYTĚ

PŘIPOMÍNÁME: LAČNÁ NEVĚSTA POŽÁDALA HOSTY, ABY JÍ POMOHLI SPLATIT DLUHY: JAK TO DOPADLO