Fenka každý večer čeká na autobus, aby poděkovala za návrat kamaráda

Pro pitbula Lucy není nikdo dražší než řidič školního autobusu – koneckonců každý večer vrací její milovaného malého majitele domů. Je to neuvěřitelně dojemné, říká „děkuji“ na každém centimetru svého těla od nosu po ocas.

Synovi Mirandy Petersonové bylo pět, když se v domě objevilo štěně pitbula: růžovo-šedé dítě s obrovskými modrými očima. U chlapce byla diagnostikována porucha autistického spektra a jeho rodiče doufali, že mu štěně pomůže socializovat se. Ale zpočátku chlapec nebyl s novým členem rodiny vůbec šťastný, zdálo se, že se obával, že se mu dostává málo pozornosti od rodičů

Uplynul tedy rok: Lucy vyrostla a snažila se ze všech sil získat přízeň malého majitele, ale moc se jí nedařilo. Originální řešení našel Mirandin manžel. Každý večer, když vzal Lucy na procházku, začal brát svého syna s sebou. Lze říct, že se stali přáteli – a Lucy byla jen šťastná, že si s ní její kamaráda konečně začal hrát.

O rok později byl chlapec poslán do školy. Každé ráno ho vyzvedl žlutý autobus a Lucy začala toužit po kamarádu od chvíle, kdy překročil práh. Ale každý večer ve stejnou dobu se autobus otočil do ulice, kde je Mirandin dům a Lucy už čekala.

Kdysi Lucy, která nemohla čekat ještě půl minuty, když se objevil její majitel, vletěla do žlutého školního autobusu jako šíp. A potkala řidiče. Poprvé tedy spatřila osobu, která byla osobně zodpovědná za to, že obrovské železné monstrum jí jejího chlapce vrátilo – a zůstala v extázi a úžasu. Od té doby každý večer měla nový důvod k radosti.

Lucy slyší autobus, který odbočuje do její ulice. Vyskočí na trávník, aby se osobně setkala s nejúžasnějším člověkem ve vesmíru – řidičem školního autobusu – samozřejmě nejúžasnějším po jejím milovaném malém majiteli. A řidič musí vstát ze svého sedadla a udělat pár kroků, aby pohladil pitbula a přijal její vděčnost.

Paní Petersonová se zpočátku obávala, že Lucy se svou nepotlačitelnou energií řidiče autobusu vystraší, ale muž ji uklidnil. Odhalil, že miluje pitbuly, takže je vše v pořádku a je jen rád, že může každý večer mazlit tak rozkošného psa. A zdá se, že Lucy chápe, že její chlapec je na rozdíl od ostatních dětí zvláštní – a proto je ráda tomu, komu na něm záleží.

Tento příběh je dalším důkazem toho, jak jemní a loajální mohou být pitbulli. Těchto „strašidelných“ a „bojových psů“, kterých se mnozí nezaslouženě bojí, bylo dokonce zakázáno držet v několika státech.

Věříte, že pitbulové mohou být roztomilí?

PSALI JSME: FENKA BYLA OPUŠTĚNÁ V POLI A ZTRATILA VÍRU V LIDI. ALE DOKÁZALA NAJÍT POMOC

PŘIPOMÍNÁME: MUŽ ZACHRÁNIL ZMRZLÁ ŠTĚŇATA: ALE KDYŽ PRO NĚ PŘIŠLA JEJICH MAMINKA, NEBYLA TO FENKA A JINÉ ZVÍŘE