Evi, ahoj, proč nekrmíš babičku, zeptala se sousedka, když ženu potkala v obchodě

– Evi, nevím, co mám dělat. Katka chce jet k moři a my se staráme o babičku, řekl Honza.

– Co ode mě chceš? Eva odpověděla.

– Možná by ses o ni mohl na měsíc postarat?

– Vlastně mám práci. Ale dobře, dovez ji.

Honza byl rád, že sestra se souhlasila postarat o babičku. Ale Evě se to nelíbilo – její babička měla špatnou povahu. Nemohla však odmítnout, protože bratr se o starou ženu staral dlouhodobě. Eva bydlela ve vlastním domě, takže tam bylo dost místa. Připravila pro starou ženu samostatný pokoj a přestěhovala tam svou novou pohovku.

– Pružiny mi tlačí do zad, řekla při příjezdu babička.

– Babičko, ta matrace nemá pružiny, odpověděla Eva.

– Takže je to levné, je to celé hrudkovité.

– Udělám ti peřinu, musí to být lepší, zašeptala Eva. V tento okamžik Eva litovala, že se souhlasila starat o babičku.

Následující den večer čekalo Evu další překvapení. Našla babičku ležet na podlaze. Ležela na podlaze, sténala bolestí a držela se za břicho. Ukázalo se, že v lednici našla džem a celou sklenici snědla. Žena měla cukrovku, o čemž věděla.

– To ty ses o mě nepostaral! vykřikla jí babička.

Celou noc Eva schovávala nezdravé potraviny. Ráno když se probudila, viděla, že babička mluví se sousedkou.

– Evi, ahoj. Proč nekrmíš babičku? Říká, že vaříš nesmysly, že se to nedá jíst, řekla sousedka, když ženu potkala před obchodem.

– Má cukrovku, může jíst jen zdravou stravu.

– No jooo… Chceš se ji zbavit, všechno mi řekla.

Eva vešla do domu a zoufale se rozplakala. Najednou uslyšela křik sousedky a vzhlédla – stará žena ležela na zemi. Když k ní vnučka přišla blíž, všimla si, že má v rukou obaly od bonbonů.

– Kdo jí dal čokoládu? – vykřikla Eva.

– Řekla mi, že už tři dny nic nejedla, tak jsem jí dala nějaké sladkosti, odpověděla sousedka.

Eva zavolala záchranku – její babička byla hospitalizována. Lékař jí vysvětlil, že se jí nic vážného nestalo, ale že by měla brát stravu vážněji. Honza přijel a vyzvedl babičku dřív, protože si uvědomila, že sestra to nezvládá. Když muž odvedl stařenku domů, začala se vztekat, že nechce se vracet do bytu. Řekla, že je pro ni lepší bydlet v soukromém domě než v těsném bytě ve městě. Ale vnuk byl neoblomný – věděl, že trpělivost Evy se skončila.

PSALI JSME: „KDYŽ JSEM VYCHOVÁVALA SVÉ DĚTI, VKLÁDALA JSEM DO NICH VELKÉ NADĚJE“: ŘEKLA MI STARŠÍ SOUSEDKA, KDYŽ JSME JÍ PŘINESLA OBĚD

ČTĚTE TAKÉ: PO TŘECH LETECH MATEŘSTVÍ NECHALA NEJSTARŠÍ MATKA NA SVĚTĚ SVÉ DĚTI SIROTKY