„Dokud se zeť neomluví, nebudu s ním ani mluvit,“ stěžuje si tchýně

– O víkendu jsem hlídala vnuka. Dcera někam s manželem chodila. Bavili jsme se skvěle: prošli jsme se, hráli si, jedli. A večer jsme šli do obchodu pro hračku, tak radši bychom to nedělali, — povzdechla si pani Nováková.

Když babička s vnukem vystoupili z autobusu, Tomáš řekl:

– Pohni, klisno!

Babička ho samozřejmě zahanbila. Bylo jí to tak nepříjemné, protože lidí na zastávce bylo hodně. Ale dále bylo ještě hůř. Když paní Novákova nechtěla Tomášovi koupit drahé auto, řekl:

– Bábo, proč jsi tak chamtivá?

Starší žena ho vytáhla na ulici, aniž by si všímala pohledu kolemjdoucích. Z toho stresu se jí udělalo špatně, tlak se ji zvýšíl. Začala se ptát, kdo ho to naučil, a chlapec odpověděl:

– Tati! Vždycky tě tak nazývá.

Paní Nováková nejprve chtěla zavolat dětem, ale rozhodla se počkat, až večer přijedou osobně. Dcera začala svého manžela bránit, říkála, že to řekl bez zlých úmyslu.

– A já takový postoj nehodlám tolerovat. Je nepřijatelné, aby vnuk na veřejnosti takto nadával babičce. Hned jsem jim řekla, že víc vnuka k sobě brát nebudu, — vypráví žena.

Moje dcera neviděla důvod k urážce. Věřila, že máma dělá z mouchy slona. Ale je to vůbec normálně? Její manžel urážlivými slovy říká tchyni, a ona všechno ignoruje? Přirozeně poté pani Nováková nechtěla komunikovat se svým zetěm.

– Omlouvat se nechtěl, nepovažoval se za viníka. Prý, já příliš dramatizuji. Ale nenechám se ponižovat. Ať si dělají co chtějí, ale už vnuka hlídat nebudu. Rodiče zetě žijí na vesnici, ať se oni starají o Tomáše. Dokud se zeť neomluví, nebudu s ním ani mluvit, — stěžuje si tchýně.

A co byste udělal na jejím místě? V této situaci existuje důvod k urážce?

PSALI JSME: NEHTY JAKO KLEPETA: VŠICHNI SI MYSLELI, ŽE ZA TO MŮŽOU NEZKUŠENÍ MISTŘI, NO JEDNÁ SE O NOVÝ TREND

PŘIPOMÍNÁME: NECHCI DÁT SVŮJ BYT SNAŠE: NEJHORŠÍ JE ALE TO, ŽE MI KVŮLI TOMU ZAKAZUJE VIDĚT SE S VNOUČATY