Dojemný dopis dospělého syna mámě

Znovu a znovu se dívat na barevné pohlednice, kde jsou všichni šťastní, že jsem se ti narodil. Mé dětství mi nevrátíš a na jeho památku si necháváš prví odříznuté mé vlasy, opotřebovanou plenu a můj první zub.

Nemůžeš přepsat mé dospívání a každý nebezpečný čin, který jsem udělal, každou vyloučenou cigaretu, když jsem byl teenager, vyřazení z vysoké, celodenní útěk se ti také vtiskl do kůže s hlubokými vráskami.

Teď jsem dospělý a nepotřebujeme artefakty. Jsme oba naživu a nerozlučně spojené tu a teď. A když doma říkám, že v sobotu jdu navštívit svojí matku, moje žena žárlivě vrásčí nos, ale já si to nerozmyslím, protože mi chybíš.

Možná si myslíš, že když teď umím chodit, rozhodovat se, chránit se a milovat, nepotřebuji tě, ale já tě potřebuju, mami, pořád jsem tvůj syn.

V plíživé temnotě života tvoje okno pro mě svítí jako maják a toto světlo je pro mě tak potřebné, protože jsem stále tvůj syn.

Často si vzpomínám na své dětství, mami.

Teď mám velkou zodpovědnost. Čas vyžaduje, abych byl ve všem nejlepší, dosáhl, usiloval, získal. A když se v práci trochu uvolním, riskuji ztratit příjem, když se trochu uvolním doma, riskuji, že zklamu svou ženu. Zdá se, že na Zemi je jen jedno místo, kde můžu být slabý, aniž bych riskoval, a tohle místo je tvůj domov.

Práce teď jsem slabý a ty mě za to neodsoudíš, jsem teď doslova bez síly a já vím, že ty mě polituješ, jsem nyní prostě zdrcen a vím, že ty nebudeš mnou za to zklamána.

Chci být někdy zase malý a svěřit všechny své potíže tobě, být uvolněný a slabý, pořád to tak potřebuji, což znamená, že jsem stále tvůj syn.

Tvoje láska bez záruk a pečetí je zkoušena přírodou a mou obtížnou povahou, ona mě tolik podporuje, mami, a já jsem tak rád, že jsem stále tvým synem.

Jsem ti tak vděčný, mami, že jsem stále tvůj syn.

PSALI JSME: PROMĚNA ZNÁMÉHO HERCE PŘEKVAPILA FANOUŠKY: JAK SE ZMĚNIL BĚHEM KORONAVIROVÉ EPIDEMIE JOSEF CARDA

PŘIPOMÍNÁME: PO 35 LETECH MANŽELSTVÍ MANŽEL ŽENĚ ŘEKL, ŽE JE PŘÍLIŠ STARÁ: JEJÍ ODPOVĚĎ BYLA VÍCE NEŽ HODNÁ