„Díky mě máte k bydlení, hostinu uspořádala. Za všechno se musí platit, takže peníze darovat nebudu“

Hned po novém roce se moje kamarádka vdala. V době svatby byla těhotná a bříško už bylo vidět. Ale svatba se rozhodla uspořádat podle všech pravidel, se svatebními šaty a kostýmem.

Restaurace objednávat neměla smysl, protože pozvali jen příbuzné a blízké přátele. Proto slavili svatbu v třípokojovém bytě.

Mladí lidé ještě před svatbou žili v tomto bytě, který patřil ženichově matce.

Svatební obřad byl naplánován na 10:00, pak focení a pak už oslava.
Po příjezdu do bytu si kamarádka převlékla svatební šaty. Všichni začali slavit, blahopřáli mladým a dávali dárky.

Přítelkyně si stěžovala, že ženichova matka je závistivá žena, která má peníze velmi ráda. Netušila však, jak moc…

Když dostala slovo pro gratulace mladých, prohlásila, že žádný dárek ani peníze dávat nebude, a předala jim jen pohlednici.

– Díky mě máte, hostinu jsem uspořádala. Za všechno se musí platit, takže peníze darovat vám nebudu. Myslím, že moje pomoc je nejlepší dárek!

Hosté byli tímto chováním ženichovy matky šokováni, nic jí však neřekli. I když bylo vidět, že se jim takové prohlášení nelíbilo.

Najednou ženich vstal a řekl:

– Nechci tvoje peníze! A za byt tí dáváme tři tisíce každý měsíc na náklady na veřejné služby, a pořád kupujeme potraviny. Táta by se za tebe styděl!

Babička jim darovala finanční dar ve výši 50 tisíc korun a manželé se rozhodli pronajmout vlastní byt. Bude to lepší, než žít s takovou tchyní.

PSALI JSME: BABIČKA PŘEDE MNOU PŘISTOUPILA K OKÉNKU, PODALA RECEPT A ŘEKLA: „PROSÍM, DEJTE MI JEN PRVNÍ LÉK“

PŘIPOMÍNÁME: NA STÁRNUTÍ JE NEJNEPŘÍJEMNĚJŠÍ, ŽE SE LIDÉ STÁVAJÍ NEVIDITELNÝMI