Chystáme se dopřát mým rodičům vnoučata, ale oni nám prostě nechtějí dát byt

Čekáme s manželem již druhé dítě, a moji rodiče nám nechtějí dát svůj dvoupokojový byt. Já na něj mám také právo, vyrostla jsem přeci tam, jsem tam přihlášená na trvalý pobyt a rodím pro ně vnoučata, se kterými mimochodem nijak nepomáhají!

Myslela jsem, že když se narodí druhé, budeme se stěhovat do jejích bytu, prodáme svůj jednopokojový byt a koupíme si nové auto, ideálně BMW, protože je nejvyšší čas upgradovat auto. Moji rodiče mají malý dům na venkově. Navrhuji jim, aby se tam přestěhovali. Na čistý vzduch, čisté prostředí, lze tam pěstovat ekologické rostliny a chovat kuřata. Můžou si pořídit i kozu. Pro dítě by to byly najlepší bio produkty, vejce a kozí mléko.

Nechtějí, říkají, že zařízení je venku, vodu si musíte přivést z čerpací stanice a není tam plyn. Co na tom, že v jejich domě nejsou vymoženosti a ani plyn, a jak můžeme žít jako čtyřčlenná rodina v jedné místnosti? A moje auto je staré, navíc je častěji v servise, než na něm jezdím. Už teď sním o novém BMW.

S dítětem se musíme všude vozit, s kočárkem se nedá chodit. Na tchýni radši ani nemluvíme, protože je lakomec, pomáhá jen své nicotné dceři a na nás vůbec nemyslí.

Prodala svůj dvoupokojový byt, aby koupila garsonku pro sebe a dceru, a na syna ani nepomyslela. A její dcera nemůže ani porodit, s manželem žijí už deset let s prázdnýma rukama. A já své tchýni rodím vnoučata a nedostaneme nic. Nevím, co mám dělat, každý večer brečím a nesmím být nervózní. A proč taková nespravedlnost?

PSALI JSME: MANŽELÉ USLYŠELI NA ZAHRADĚ PLÁČ A VYDĚSILI SE, PROTOŽE NEMĚLI DĚTI: POD KEŘEM SE SKRÝVAL NĚKDO, KDO SI MYSLEL OPAK

PŘIPOMÍNÁME: “JIZVY NIKDY NEZMIZÍ, ALE JDE TO ZLEPŠIT”: TÝNUŠ TŘEŠNIČKOVÁ UKÁZALA, JAK VYPADÁ NENALÍČENÁ