Chlapec neměl matku, vychovávala ho babička. Jednoho dne ale potkal dívku v lékárně

„Podívej se na moje nové autíčko. Takové nikdy mít nebudeš, hahaha,“ dráždil Františka baculatý chlapec.

„Ale ty jsi tlusťoch!“ uraženým hlasem zakřičel František.

„Ty závidíš? A já jsem takový, protože mě rodiče dobře krmí. Vždy mám doma hodně chutného jídla. Ale tvoje babička ti vůbec nedává jídlo. Pravděpodobně jíte jen kosti,“ zasmál se chlapec.

Malý František se urazil. Sotva zadržoval slzy.

Vychovávala ho babička, svou matku neviděl. Žili ze skromného důchodu babičky, jedli skromně a sotva měli dost peněz na poplatky. A nebylo možné myslet na nové věci. Babička byla velmi stará, sotva chodila. František proto dělal hodně sám.

„Brzy tvoje babička zemře a půjdeš do dětského domova. To řekla moje matka,“ dodal baculatý kluk.

František byl touto zprávou šokován. Spěchal domů. Cestou plakal a myslel si, jak bude sám. Nikdo ho nebude litovat a chápat.

„Babičko, nemůžeš zemřít, dobře?“ řekl chlapec se slzami v očích a přistoupil k posteli babičky. Potom babička vstala a posadila se na kraj postele: „Vnuku, jak tě můžu opustit?“ a začala kašlat.

„Řekl mi to můj spolužák a jeho matka mu to řekla.“

„Neposlouchej ho, je to chuligán … Oh, lehnu si,“ řekla babička tichým hlasem a lehla si do postele. František si uvědomil, že zdraví jeho babičky se zhoršuje. Sotva chodí a má silný kašel. Nemohli si však koupit léky: neměli dost peněz. Chlapec začal přemýšlet, co by mohl udělat.

A hned běžel do lékárny. „Paní, nechte mě umýt podlahu a vy mi dáte léky? Moje babička je nemocná, má kašel, bez nich se nezotaví a já budu poslán do dětského domova,“ snažil se neplakat.

„A ty tam musíš být, žebráku, vypadni odsud!“ dokonce dupla nohou.

„Kdo vám dovolí takhle zacházet s dětmi?“ rozčílila se poblíž stojící dívka. Lékárnice se dokonce pokusila ospravedlnit.

„Co se stalo s tvojí babičkou?“ dívka se obrátila na chlapce.

„Má silný kašel,“ odpověděl.

„Neboj se, teď koupíme vše, co pomůže tvé babičce zotavit se.“

Dívka koupila potřebné léky. Poté šli společně k babičce. Její zdraví se velmi brzy zlepšilo a dívka je stále navštěvovala. Hodně jim pomáhala a velmi se sblížili. A když Františkova babička zemřela, dívka ho neopustila, ale adoptovala!

PSALI JSME: BABIČKA SE ROZHODLA POMSTÍT SVÉMU VNUKOVI, KTERÝ SE O NI ODMÍTL STARAT

PŘIPOMÍNÁME: KAŽDÁ RODINA MÁ ČLOVĚKA, KTERÝ SI NEJLÉPE VÍ, JAK SI UŽÍVAT ŽIVOTA. V NAŠÍ RODINĚ JE TO BABIČKA