Chlap našel na kraji silnice ošuntělou peněženku: Neměl ponětí, k čemu by to mohlo vést

Před deseti lety jsem na cestě do práce narazil na peněženku ležící na kraji silnice. Nevypadala co nejlépe, všechny vymazána do děr.

Uvnitř byl dopis a pár dolarů. Četl jsem tento dopis, protože jsem si myslel, že najdu nějaké informace o majiteli peněženky.

Dopis obsahoval zprávu z roku 1944: „Milý Michaele! Moje matka mi zakázala, abych tě viděla. Odpusť mi, miluji tě a budu vždy milovat. Anna“

Tato slova se mě velmi dotkla a rozhodl jsem se najít majitelе peněženky. Viděl jsem pouze adresu na zadní straně obálky.

Telefonní ústředna mi odmítla poskytnout žádné informace o lidech, kteří žijí na této adrese, ale operátor mě po dlouhém přesvědčování spojil se správným abonentem.

Žena zvedla telefon a já se okamžitě zeptal, jestli zná Annu. Žena mi řekla, že tento dům koupila před několika lety.

Matka Anny je v pečovatelském domě, kam jsem se okamžitě rozhodl zavolat. Tam mi to bylo řečeno, že její matka zemřela.

Ale jak se ukázalo, Anna sama žije v jiném domově pro seniory. Navíc se ukázalo, že místo, kde je žena, kterou hledám, není daleko od mého domu. Okamžitě jsem tam zavolal a řekl situaci.

Později jsem se seznámil s Annou, byla to malá stará žena s neuvěřitelně dobrým úsměvem. Okamžitě jsem jí řekl o nálezu a dopisu.

Žena vyprávěla příběh své nešťastné lásky. Jak se ukázalo, její matka jí zakázala setkat se se milencem, protože dívce bylo teprve 16 let.

Potom Anna skrze slzy slabě řekla: „Pokud ho najdete, řekněte mu, že ho stále miluji a nikdy jsem se nevdala. Nikdo pro mě nemohl být jako on… “

Strážný slyšel celý příběh ženy a já jsem se rozhodl mu ukázat peněženku.

Muž okamžitě vykřikl: „Vím, kdo je vlastníkem! Toto je pan Goldstein! Když jde na procházku, pokaždé ztratí tuto peněženku navždy. Jí jsem už vrátil mu třikrát. Bydlí poblíž, přivedu ho k Vám teď! “

Když ho sestra přivedla k Anně, žena ho okamžitě poznala.

„Michaele?“ Michaele? To jsi ty?!“ Anna tomu nemohla uvěřit.

Nechali jsme je na pokoji a vyšli do chodby. Tento příběh je neuvěřitelný.

Lidé, kteří se milovali po celý svůj život, byli ve vzdálenosti několika metrů.

Tento příběh nás učí hodnotit každou minutu našeho života.

Co si o tom myslíte?

Psali jsme: Bezdětné manželé se rozhodli adoptovat trojčata, ale osud je potěšil a stali se rodiči šesti dětí