„Chcete cestovat, neměli byste rodit děti“: Radila spolucestující ve vlaku

Nedávno jsem se stala svědkem skandálu ve vlaku. V centru dění: matka s plačícím dítětem a nespokojená spolujezdkyně.

Ve vlaku jela maminka s dítětem, kterému bylo asi devět až deset měsíců. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že je to nejtěžší věk pro cestování, protože dítě ještě neumí chodit, ale zoufale se chce všude plazit a vyzkoušet vše podle chuti. A když máma z nějakého důvodu nedovolí olizovat botu nebo kufr, začíná skutečna hysterie.

Žena s dítětem měla zřejmě něco podobného. Batole předvedlo své operní údaje celému vagonu, žena se ho snažila všemožně uklidnit, ale nevždy to vycházelo dle plánu.

Jedna z pasažérek od prvních vteřin pláče začala teatrálně kroutit očima a těžce vzdychat skoro hlasitěji, než dítě plakalo. O pár minut později řekla ledovým hlasem: „Uklidněte už svého křiklouna!“

Žena, musím říct, v tu chvíli právě se tím zabývala, zoufale se snažila syna uklidnit. Spolujezdkyně se zvedla a šla do prostotu mezí vagony vlaku, odkud se ještě nějaký čas ozývaly výkřiky a pláč.

Vzdychající dáma se okamžitě obrátila na svou sousedku se slovy: „To je ale otravné!“, zřejmě hledá podporu v její tváři. Ale žena jen zavrtěla hlavou (pochopit, zda souhlasí s ženou, nebo ne, na tomto houpání bylo obtížné).

Tehdy spolujezdkyně promluvila se sousedy, kteří seděli přes uličku. K tomu musela zvýšit hlasitost a téměř na celý vagon zaznělo:

„Rodí a pak ze sebou všude tahá své dítě. Pokud chtějí cestovat, tak by neměli mít děti, a když už porodila, tak sedí doma.“ Když se maminka s klidným dítětem konečně vrátila do vagonu, bylo jí řečeno: „Teď jste si uvědomili, že pokud chcete cestovat, neměli by jste rodit děti!“

A jak vy se chováte k cestujícím s dětmi? Od jakého věku se může začít cestovat s dítětem?

PSALI JSME: PŘÍBUZNÍ MANŽELA JSOU URAŽENI, ŽE JÁ NENAZÝVÁM SVOJI TCHYNI „MÁMOU“

PŘIPOMÍNÁME: MATKA, KTERÁ SE O NÁS SE SESTROU NESTARALA POŽÁDALA O TOM, ABYCH DALA SVÉ SESTŘE AUTO: JAKÝ K TOMU BYL DŮVOD