Během procházky pes přitáhl své paní miminko: Jak vše dopadlo

Bydlím v obci na okraji, kousek od řeky. Jsem osaměla žena, vdova, děti už dávno odjely do města žít. Hospodaření nemám velké a můj nejlepší přítel je velký plnokrevný pes Pirát.

S pirátem se rádi procházíme u řeky, v létě tam chodíme dvakrát denně. Sedím s knihou pod stromem a můj věrný pes si běhá podél břehu. Tehdy to bylo jako obvykle: četla jsem, Pirát běhal, ale najednou zmizel někde z dohledu. Nebojím se o něj, je chytrý, vždycky se vrátí, i když uteče daleko.

Po chvíli jsem si všimla jak můj pes jde směrem ke mě a něco těžkého táhne po zemi. První věc, která mě napadla, byla kachna. Lovecký instinkt má každý pes. Odložila jsem knihu, rozhodla jsem se podívat blíže na „kořist“ Piráta. Přistoupila k němu a prostě neměla slov.

Můj pes táhl … dítě. To je ale překvapení! Vzala jsem dítě do náruče. Bylo vidět, že se narodilo teprve nedávno. Zmátlo mě, že je zabalený do nějakého hadru, jako kus prostěradla, ne do pleny. Něco tu bylo špatně…

Řekla jsem Pirátovi, aby mě odvedl na místo, odkud přinesl dítě. Muselo se jít dost daleko, ale byla jsem přesvědčena, že to je přesně to místo, protože na břehu ležel další takový hadr.

Dítě se ukázalo jako chlapec a navenek bylo zdravé. Dítě u mě strávilo noc a celý den, spřátelili jsme se. A večer jsem slyšela nesmělé bouchání do branky. Když jsem otevřela, viděla jsem Aničku. Tato mladá dívka nedávno dokončila školu a studovala ve městě a jezdila domů jen na léto.

– Teto Heleno … váš pes…děkuji mu … a dítě je u vás?

Z toho, co řekla Anička, jsem nic nepochopila, ale tušila jsem, že je to její dítě.

– Aničko, pojď dovnitř.

Anička se vrhla ke spícímu dítěti, popadla ho, pevně ho přitiskla k hrudi a plakala se slovy:

– Promiň, promiň…

Pak, když se trochu uklidnila, mi dívka vyprávěla svůj příběh.

— Můj přítel nechal mě, nechtěl vzít na sebe odpovědnost… A doma…doma otec vždy varoval, že z domova vyhodí… ale podařilo se mi skrýt těhotenství…rodila jsem v lese…a pak šla jsem k řece… ze zoufalství jsem chtěla…chtěla jsem…dobře, že Pirát přišel…lekla jsem se a neudělala chybu…jen jsem hodila dítě na břehu a utekla…pak jsem viděla, jak se váš pes vlekl dítě…a také vás pak viděla… Celou noc nespala, stále jsem přemýšlela… a uvědomila jsem si, že je mi jedno, že otec vyhodí z domu, nějak to zvládnu, vlastnímu synovi to udělat nemohu…

– Udělala jsi to správně, Aničko! Víš, zůstaň u mě! Pomůžu ti! Když už můj Pirát zachránil život tvému synovi, tak jsme za vás zodpovědní!

Anička zůstala. Se synem Denisem u mě bydleli rok a půl. Pak byl chlapec přijat do jeslí a Anička šla pracovat, a také pokračovala v studiu. Pirát a Denis se stali nejlepšími přáteli.

PSALI JSME: ŠTĚNĚ PŘEKONALO TISÍCE KILOMETRŮ ABY SE SETKALO S DÍVKOU, KTERÁ HO ZACHRÁNILA

PŘIPOMÍNÁME: MUŽ POCHYBOVAL, ŽE JE OTCEM NOVOROZENÉ DCERY. V PANICE PŘIBĚHL K PORODNÍKOVI. DOKTOROVA ODPOVĚĎ HO OHROMILA