Když pracujete v domově důchodců, vidíte tolik překvapivých osudů, až je to děsivé. Jak nevyhnutelná spravedlnost, tak její beznadějná absence. Jedno je jasné – nemá smysl si něco vymýšlet, osud nás stejně semele lhostejně a nemilosrdně.
Tato babička, kterou do domova důchodců přivedl její syn, se snažila něco pochopit. Její syn jí však vyprávěl spoustu nesmyslů o sanatoriu, odpočinku a léčbě. Nebyla hloupá, cítila, že lže. Ale snažila se nemyslet na špatné věci.
Lidem je třeba věřit, příbuzným je třeba věřit – co jiného by řekla? Vysvětlila jsem jí pravdu. Je to běžná věc, i když smutná. Nechcete být poslem přinášejícím špatné zprávy navždy. Ale v případě této babičky jsem to neudělala.
Babička byla veselá, pozitivní a v jistém smyslu spravedlivá. Netrápila personál nudou a touhou po pozornosti, nevedla nudné babské řeči, raději nudu nějak rozptýlila. Stále věřila, že si ji syn brzy odvede domů.
Zpočátku se ještě objevil, v prvním měsíci. Tvrdil, že ji sem vzal na léčení, a dokonce zaplatil několik ošetření navíc. Ale na konci měsíce byl nadobro pryč.
Babička je silná, energická, dožila se sedmdesáti let, a je stále čiperná. Snaží se chodit na procházky a provádět základní cvičení. Neutratí zbytek peněz na karamelky, jak je zde zvykem, ale raději za něco užitečného.
Vím, že dlouho neusne, je toho tady víc, bezcílná existence zabíjí každého. Ale v rodině s příbuznými by taková babička ještě běhala, otravovala sousedy, pořádala čajové dýchánky pro příbuzné a starala se o děti. Určitě by se dožila devadesáti let.
Babička zůstala celý den u okna a čekala na svého syna. Pak se přiznala, byla to její chyba. Její dcera rostla a ona chtěla chlapce. Platilo, že syn je nadějí a dcera k ničemu. Svého syna porodila pozdě, ve svých čtyřiceti letech. Vložila do něj všechno, ale o dceru se nestarala, říkala, že se vdá. Dcera se tedy vdala a odešla do jiného města.
Syn se dlouho neženil, ale nedávno si přivedl domů snachu a ta matce vyhlásila válku už od prahu. Vlastní dceru poslala z dohledu, ale cizí dceru pustila dovnitř. To je to, co dostala.
Syn dlouho váhal, ale když ho žena začala vydírat svým těhotenstvím, podlehl, podstrčil matce dokumenty k podpisu a odvezl ji sem k nám.
Večer čekalo na babičku překvapení: dort se svíčkami, rozhodli jsme se, že starou paní podpoříme. Ne proto, aby se vrátila ke svému synovi, ale aby jí její dcera odpustila.
A víte, že se to splnilo. Protože jsme ji předem vypátrali a řekli jí, kde je její matka. Večer si pro ni tedy přijela. Příběhy pro nás málokdy končí dobře, a proto si je o to více pamatujeme.
PSALI JSME: STARÁM SE O VNOUČATA, MOJE DCERA NEMÁ ČAS. ALE UNAVILO MĚ TO A ROZHODLA JSEM SE TOMU UDĚLAT KONEC
PŘIPOMÍNÁME: „PROČ PRÁVĚ JÁ MÁM SEDM SYNŮ, NEROZUMÍM TOMU“
Andrej Babiš nedávno vydal prohlášení o ukončení manželství s Monikou, což velmi překvapilo veřejnost. Nicméně…
Michaela Tomešová zase všem ukázala, že miluje barvy. Na otvíračku nového podniku dorazila v outfitu,…
Někdejší hvězda dětských srdcí Dagmar Patrasová dnes oslavuje 68. narozeniny. Bohužel, tento den se neobejde…
Dominika Gottová loni navštívila maminku v Praze a poté se vrátila do Helsinek. Se svým…
Před pár dny oslavil prezident Petr Pavel se svou ženou Evou Pavlovou Den Země. Manželé…
Není tajemstvím, že někteří diváci si nedokáží oddělit fikci od reality a herce vnímají jako…