Aby adoptovala chlapce, udělala žena zoufalý krok: Souhlasila se vdát za muže, se kterým se před pár lety rozvedla

Kubovo šťastné dětství skončilo v 5 letech. Když ho jednoho dne rodiče nepřišli vyzvednout ze školky. Chlapec seděl u stolu a kreslil sebe, mámu a tátu. Vychovatelka se na něj dívala a z nějakého důvodu neustále otírala tváře. A pak přistoupila, objala ho a řekla: „Nemusíš se ničeho bát. Teď musíš být silný. Rozuměl jsi mi, zlato?“

„Chci vidět svou matku,“ odpověděl. „Teď přijdou pán a paní. Půjdeš s nimi, Kubo. Bude tam spousta dětí, ty jen, prosím, nebreč.“ Potom ho vzala za ruku a odvedla do auta. Neznámá žena řekla, že jeho matka a otec jsou daleko a dnes pro něj nebudou moci přijít.

Kuba byl ubytován v pokoji s chlapci jako on. Rodiče ale nepřišli zítra ani pozítří. Chlapec často v noci plakal, takže měl horečku. A lékařka si s ním po uzdravení promluvila. Řekla, že jeho rodiče jsou nyní velmi daleko, v nebi. A nemohou odtamtud sestoupit. Ale jsou vždy s ním, hlídají ho, vědí o něm všechno, a proto se musí chovat slušně. Ale Kuba nevěřil. Díval se na oblohu a neviděl tam nikoho kromě ptáků a mraků. Rozhodl se je najít.

Nejprve procházel pečlivě dvůr. Nakonec našel za keřem malou díru. Kuba prolezl dírou v plotu a běžel co nejdále od dětského domova, který nenáviděl. Město ale neznal a brzy zabloudil. Potřeboval najít svůj dům, ale domy byly všechny stejné. A najednou na přechodu uviděl ženu, velmi podobnou jeho matce. „Mami!“ zakřičel chlapec. Žena se otočila, dřepla si a pozorně se na něj podívala. Ne, nebyla to jeho matka.

Jarmila se zamilovala ve dvaceti letech. S Lukášem byli nádherný pár. A potkali se náhodou, na letním tanečním parketu. Kluk ji vyzval k tanci. Brzy začali spolu chodit, o tři měsíce později se vzali. Ale o tři roky později Jarmila zjistila, že nemůže mít děti. Lukáš to nemohl přijmout a žena pokračovala v nekonečných vyšetřeních a léčbě v sanatoriích. Nakonec pár přijal skutečnost, že nebudou mít dítě. A manžel jednou řekl Jarmile, že si mohou vzít dítě z dětského domova. Ale žena milovala svého muže natolik, že mu nabídla rozvod.

Brzy jim bude třicet, jsou ještě mladí. Lukáš si vezme jinou ženu, ​​která mu porodí dítě. A ona bude žít sama, ale manžel s Jarmilou nesouhlasil. Řekl jí, že ji nikdy neopustí. A pak přišla se spletitým plánem. Svému manželovi zalhala, že ho už dlouho nemiluje a má milence. Lukáš tomu nechtěl věřit. Další noc nepřišla. Ráno se vrátila domů. Voněla vínem a pánskou kolínskou vodou. A manžel souhlasil s rozvodem.

Když Jarmilu zavolal Kuba, byla už dva měsíce rozvedená. Necítila se moc dobře, velmi jí chyběl manžel. „Co se stalo, zlato, ztratil sis?“ zeptala se laskavě. „Hledám mámu a tátu. Bylo mi řečeno, že jsou v nebi. Ale já tomu nevěřím!“ vykřikl Kuba. „Pojďme, bydlím poblíž. Nakrmím tě lahodnými zákusky, ano?“ Žena vzala chlapce za ruku a šli. Doma Kuba si pochutnával na zákuscích a voňavém čaji. A jak mohl, řekl Jarmile, co se mu stalo. Bylo vidět, že už dlouho nejedl sladkosti. Ukázalo se, že sladkosti mu brali starší chlapci.

Žena toho chlapce litovala. A zeptala se: „Chceš, Kubo, vezmu si tě a budeme spolu žít? A až vyrosteš, všemu porozumíš. A jednoho dne se určitě setkáš se svými rodiči. Ale nebude to brzy.“ Kuba souhlasil. Jarmila zavolala do dětského domova a oznámila nález. Přivedla chlapce sama. A začala ho navštěvovat každý den. Ale nemohla si ho vzít. Měla práci, byt, ale neměla manžela. Jarmila poprvé litovala, že trvala na rozvodu. Ale jak vrátit manžela, teď nevěděla. A pak se rozhodla dohodnout s kolegou na fiktivním manželství.

Ladislav nejprve váhal, ale pak souhlasil, ovšem s podmínkou, že za všechno je nutné zaplatit. Jarmila se mu líbila a chtěl večeři při svíčkách a pak intimitu. Žena se velmi urazila, dál milovala bývalého manžela a nepředstavovala si sebe s nikým jiným. Když ale večer přišla ke Kubě, uviděla modřinu.

Následující den Jarmila souhlasila s Ladislavovým návrhem. V sobotu uvařila večeři, oblékla si červené šaty (tak to chtěl Ladislav), zapálila svíčky a čekala na hosta. Někdo zazvonil u dveří, Jarmila je otevřela. Jaké bylo její překvapení, když uviděla svého bývalého manžela. „Chci si s tebou promluvit. Jsem tě celou dobu sledoval. A nikdy jsem neviděl, že by tě někdo navštěvoval. Nebo jsi šla z domova.“

Pak se ale výtah otevřel a Ladislav z něj vyšel s kyticí a šampaňským: „Jarmilo, a tady jsem.“ Lukáš se tiše otočil a rychle sešel po schodech. „Počkej, dovol mi, abych ti všechno vysvětlila,“ zakřičela Jarmila a snažila se ho dohnat. Ale rychle naskočil do tramvaje a odejel. Jarmila se v slzách vrátila a vyhodila Ladislava z bytu. Nevěděla, co teď bude s Kubou.

Uplynuly dva roky. Kuba už byl žákem první třídy. Měl na sobě oblek a bílou košili a v rukou obrovskou kytici pro paní učitelku. Do školy ho přivedli rodiče a mladší sestra Maruška. Byli to Jarmila, Lukáš a ještě jedno nevlastní dítě v jejich rodině. Jde o to, že se Ladislav setkal s Lukášem a všechno mu vysvětlil. Následující den se bývalí manželé usmířili a brzy se znovu vzali a adoptovali Kubu. A o několik měsíců později si vzali z dětského domova malou holčičku.

„Mami, tati, slibuji, že se budu dobře učit,“ řekl Kuba tiše a podíval se na oblohu. „Neurážejte se na mě, že teď mám další rodiče. Moc je miluji, ale jsou dočasní, dokud se s vámi nesetkám.“ Už věděl, že jeho rodiče zemřeli při autonehodě.

Hlavní je, že teď jsou všichni v této rodině šťastní.

PSALI JSME: CHLAPEC NEMĚL MATKU, VYCHOVÁVALA HO BABIČKA. JEDNOHO DNE ALE POTKAL DÍVKU V LÉKÁRNĚ

PŘIPOMÍNÁME: CHLAPEC NAPSAL DOJEMNÝ VZKAZ SVÉ MATCE, KTERÁ ODEŠLA DO NEBE