Žena přišla na naplánovaný ultrazvuk: když si všimla výraz na obličeji lékaře, šance na normální těhotenství v této situaci je 1 ze 104 miliard

Před 36 lety se v Liverpoolu narodily výjimečné dívky na světě, které mohly přežít i po porodu. Je třeba poznamenat, že do té doby se jejich matka mnohokrát pokusila otěhotnět, ale selhalo to. Pojďme zjistit příběh těchto úžasných dětí.

Když Janet přišla na naplánovaný ultrazvuk, nic neukazovalo na něco divného. Procedura však trvala déle, než bylo nutné. Žena si všimla vyděšeného výrazu na obličeji lékaře, když prohlížel obrázek na obrazovce a zeptala se ho, co se stalo. Ten řekl, že se zdálo, že je vše v pořádku, ale očividně žena čeká na dvojčata.

Pro Janet a jejího manžela Grahama to byl 13. pokus získat mimino za 5 let. Před ultrazvukem si milenci navzájem slíbili, že pokud tentokrát léčba nastávající matky nedá výsledky, rozhodnou o adopci.

Zpočátku byla Janet z údajných dvojčat šťastná, ale pak se začala bát. Stalo se to, že lékař nejprve zavolal jednoho kolegu, poté druhého. Do místnosti došli různí odborníci, kteří všichni mezi sebou o něčem diskutovali. Žena nakonec ztratila trpělivost a zeptala se, co se děje. Bylo jí řečeno, že bude mít 6 dětí.

Šance na normální těhotenství v této situaci je 1 ze 104 miliard. Je jasné, že Janet a její děti byly neustále v nebezpečí. Neexistovala žádná záruka, že všechno půjde hladce. Od té chvíle uplynulo 36 let, ale žena se obává pokaždé, když sdílelí svůj příběh.

Přiznává, že se nyní bojí, ale tehdy zprávu pochopila klidně. Z nějakého důvodu si okamžitě uvědomila, že s dětmi bude všechno v pořádku.
V den ultrazvuku byla Janet v 8. týdnu těhotenství. Brzy byla přijata do nemocnice, kde zůstala až do porodu. Není žádným tajemstvím, že porod šest dětí najednou je velmi obtížné. A to nejen pro samotnou matku, ale také pro lékaře, kteří se s takovými jevy téměř nikdy nesetkají. Zaměstnanci zdravotnického zařízení nevěděli, co vůbec musí dělat.

Janet vzpomíná:
“ Byla jsem poslána do gynekologického oddělení, protože jen tam byla volná místa. S mým zdravím bylo všechno v pořádku. Nedávno jsme se vrátili z dovolené, byla jsem dobré opálená. A pak jsem se dostala k ženám ve starším věku, které měly podstoupit operace na odstranění dělohy.“

23 týdnů těhotenství mělo být prvním důležitým bodem pro vývoj plodu. Lékaři dospěli k závěru, že pokud je pacientka může před touto dobou normálně donosit, potom děti přežiji i po porodu. Když přišel čas, Janet cítila, jak ji děti kopají do břiška. Byl to skvělý pocit.

„Všichni nemocniční pracovníci byli velmi znepokojeni. Myslím, že si někteří odborníci mysleli, že se každý ze šesti dětmi nejde domů,“ říká žena.
A teď přišel den, kdy bylo nutné provést císařský řez. Nastávající matka byla klidná a sebraná. Zaměstnanci nemocnice však byli ve strašlivém stresu. Všechny chirurgické zákroky byly zrušeny, porodnice byla zcela uzavřena.
Každé dítě mělo být ošetřeno týmem několika lékařů. Pro nastávající matku byla také stanovena skupina lékařů. Porodila v celkové anestézii. Jakmile znovu nabrala vědomí, zeptala se: „Jsou děti v pořádku?“

Kupodivu byly všechny děti naživu. Všichni jsou dívky vážící od 1 do 1,6 kilogramu. Po několika dnech zůstaly děti v dobrém stavu, takže lze říci, že jejich životům nic neohrožovalo. Novináři, když o nich psali v novinách, používali pro zjednodušení jména od „dítě číslo jedna“ po „dítě číslo šest“. Mimochodem, lékaři hlásili, že dítě číslo dvě způsobuje jim určité obavy. Rodiče nyní vtipkují, že druhá z jejich miminek pro některé lidi stále způsobuje řadu nepříjemností.

Jméno tohoto „dítěte číslo dvě“ je Lucy. V současné době pracuje pro letecké společnosti. Jméno prvního dítěte je Hannah, dělá učitelkou základní školy. Žije s rodiči. Třetí, Ruth, je nyní sekretářkou. Čtvrtá se jmenuje Sarah, je zaměstnankyní zdravotnického centra. Pátá – Kate – se ocitla v oblasti HR. Šestá dívka, Jenny, provozuje svou prodejnu cukrovinek. Mimochodem, právě čtvrtá dcera, porodila první dítě. A také dívka – Georgie.
Janet vzpomíná:
„Jakmile se děti narodily, neměla jsem tušení, co s nimi dělat. Nebyl čas na přípravu, protože jsem byla pořád v nemocnici. Čerstvým matkám nebylo dovoleno chodit do školy mladých matek.“
Prvních pár let rodiče spali doslova 2 hodiny denně. Jejich život byl uzavřeným cyklem plenek, lahví a plačících dětí. Podle hrubých odhadů bylo ročně spotřebováno asi 11 tisíc plenkových kalhotek.
Graham, který pracoval jako umělec a malíř, musel jít se svou ženou na mateřskou dovolenou, protože se to nedokázala vyrovnat sama. Rodině pomáhaly sestřičky poskytované místními úřady.

Postupně se pár naučil vypořádat se s dětmi. Na procházku je dali do dvoumístných vozíčků. Někdy se k nim přidávali přátelé, kteří dostávali náhradní dvojitý kočárek.
Matka s mnoha dětmi svěřuje:
„Nevím, jak jsme to dokázali.“ Celý ten čas mi prošel jako mlha. Nemohla jsem na nic myslet ani analyzovat své činy, musel jsem jednat s dětmi. Nebyl ani způsob, jak pochopit, kde jsem se mýlila. Ale nelituji. Pokud se někdy cítím smutno, že jsem si nemohla užít dost času se svými dětmi. “

Nyní všechny sestry kromě Hanny žijí blízko rodičů, často se navštěvují jeden druhého. Dívky říkají, že jsou potěšeny svou matkou, protože v době, kdy vyrostly, si uvědomily, kolik úsilí do nich vložila.