Tu ženu jsme vítali u nás v létě, přivezl ji její syn. Přivezl a nechal bez vysvětlení. Důvody neuvedl, ani se neomluvil. Utekl, aniž by chtěl vidět, jak se rozbrečí. Požádal nás, abychom jí to sami řekli.
Takové slimáky tady nemáme rádi, tak jsme za ním s úlevou zavřeli dveře. A babička zůstala u nás.
Byla to hodna babička, srdce za ní bolelo. Měla teplé, s jasné oči. Velmi skromná, s dobrosrdečným plachým úsměvem, tichá a klidná.
Nechápala jsem, jak jí něco vysvětlit, ale v hloubi duše stařenka tušila, co se stalo. Jen jsem jí nechtěla definitivně zlomit srdce. Jak říct, že musí žít, aniž by viděla své příbuzné, neslyšela své oblíbené hlasy, bez obvyklé komunikace a prostředí?
Snažila jsem se k ní chodit častěji, spřátelily jsme se. Babička se chovala slušně. Nebyla hysterická, nemstila se z bezmoci celému personálu, my jsme taky nevinní, že je tady. Stařenka se procházela po zahradě před budovou, neustále vyprávěla něco zábavného, a vždy něco pletla.
A byla jsem si jistá, že se synek vzpamatuje. Přijede, vezme ji domů.
Neříkala jsem jí nic, ať raději sní. Syn mimochodem přijel. Jeden, nebo dokonce dvakrát za měsíc, pravda doslova na pár minut. Ukázal se, zeptal se, jestli je všechno v pořádku. A jen dodal, že má hodně práce a musí běžet.
Dcera u babičky také byla, ale ona se smutkem přiznala: syna vždycky milovala víc, všechny jeho potřeby byly prioritou. Urazila ji, nevěnovala jí dostatečnou pozornost a dívka, která se vdala, se nezačala vnucovat matce, vzdálila se, odjela. Pár let se ani neviděli a kde ji teď hledat?
Když babička měla narozeniny, čekala na syna celý den, seděla u okna jako smutné štěně. Až do pozdního večera ona čekala, že se objeví, ale naděje zhasla s večerním sluncem. A babička smutněla s každou minutou víc a víc.
My zaměstnanci jsme se na to nemohli dívat. Rychle jsme pro ní sehnali dort, vložili svíčku. Šli jsme za ní, ať sfoukne, přání si přeje. Babička takovým činem byla potěšena, rozptýlila se trochu.
Když do budovy vešla neznámá žena, zeptala se na naší babičky. Možná snacha. Ale ukázalo se, že to byla dcera. Když jsem přišla na směnu, babička už v pokoji nebyla. Odjela za dcerou do města. Doufám, že jí u nás už neuvidíme.
PSALI JSME: NEVDĚČNÝ SYN DAL OTCE DO PEČOVATELSKÉHO DOMU. PO TÉ, CO MUŽ ODEŠEL DO NEBE, CHTĚL SI VZÍT I DĚDICTVÍ
PŘIPOMÍNÁME: MYSLÍM SI, ŽE MU TAM BUDE LÍP: DĚDA SE NECHCE PŘESTĚHOVAT DO PEČOVATELSKÉHO DOMU A DÁT NÁM SVŮJ BYT
Anna Julie Slováčková se připravuje na listopadový koncert Karel Gott – jeho písně žijí dál!,…
Známý český písničkář Jaroslav Hutka se otevřeně vyjádřil k výši svého důchodu a k současnému…
Jiří Langmajer se při natáčení dobrodružného filmu na exotickém Bali ocitl v nečekaném ohrožení. Během…
Lucie Borhyová a Rey Koranteng, ikonická dvojice českého televizního zpravodajství, spolupracují s TV Nova už…
Hudbě se věnuje už více než 60 let a spousta fanoušků ji obdivuje. Mnoho lidí…
Marta Kubišová se narodila 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích, v pátek slaví 82. narozeniny.…