Moje děti mě obviňují ze svých hádek: Ptala jsem se, proč si to myslí, ale nikdo mi nedokázal odpovědět

Když jsem porodila své tři děti, byla jsem nesmírně šťastná. Vždyť to jsou moji děti, moje opora, moje podpora. I když mě manžel podváděl a nakonec jsme se rozešli, moc jsem se netrápila, protože jsem měla děti.

Věřila jsem, že je dokážu vychovávat slušnými lidmi a vždycky budu mít na koho se obrátit. A pokud se něco stane a já už tu nebudu, budou si navzájem pomáhat. Tak jsem si to myslela a představovala.

Když oni byli ještě malé děti bylo všechno v pořádku. Dvoje kluci a holka, vyrůstali velmi přátelští, milí, vychovaní. Věkový rozdíl u nich není velký, a proto chodili vždy někde společně. Pamatuji si, že se mě ostatní ženy jen ptaly, jak je možné, že se moje děti tak snadno domluví, bylo vidět, že mi závidí.

Ale tak to bylo jen do doby, než se stali zcela dospělými lidmi. Teď je jim všem kolem třiceti a pořád se jen hádají. Nejsmutnější je, že k tomu není ani zřejmý důvod.

Když se je ptám na důvod, tak mi nikdo z nich nemůže dát konkrétní odpověď. Ale odpověď je vždy jedna, že za všechno můžu já, ale v čem je moje chyba? Všechny jsem milovala stejně, všem jsem v životě pomohla stejně. A teď mi říkají, že jsem je nenechala žít tak, jak chtěli.

Ano, nutila jsem je studovat. Ale kdyby ne, kde by teď byli? A jakým způsobem mohlo studium ovlivnit jejich příbuzenské vztahy? Nerozumím. Možná mi jen něco neříkají.

Myslela jsem si, že když jsem je porodila, vychovávala, tak je musím znát nejlépe na světě. A ukázalo se, že ne. Jak je možné, že jsem matka a nerozumím svým dětem? Co mám dělat v takové situaci?

PSALI JSME: MIKÁDO SLUŠÍ NE KAŽDÉ ŽENĚ: JAK MLADOU ŽENU UDĚLALI O 10 LET STARŠÍ, I KDYŽ SAMOTNÝ ÚČES JE VELMI KRÁSNÝ

PŘIPOMÍNÁME: 10 NEJVÍCE NEOBVYKLÝCH ZPŮSOBŮ, JAK POUŽÍVAT PROSTŘEDEK NA MYTÍ NÁDOBÍ